Část 55

                                    

                                              
                   
                          
Z pohledu Mii
                          
Ze spaní mě probudila ráno, promnula jsem si oči a podívala jsem se vedle sebe, kde Harry ještě spal a měl ruce obtočené kolem mě, opatrně jsem se mu z objetí vyprostila, ze židle jsem si vzala župan a šla jsem se podívat, odkud ty zvuky vycházejí. 
                          
V kuchyni jsem si všimla Harryho mamky, jak stála u sporáku a něco tam vařila, chtěla jsem jít zpátky, ale ona si mě všimla. 
                          
"Dobré ráno, omlouvám se, jestli jsem tě tou ránou vzbudila, Harry tady má celkem bordel, tak mi spadla pánvička. "
                          
"Dobré, to je v pořádku, stejně bych se za chvíli vzbudila, nebudu vás rušit. "
                          
"Mě nerušíš, pojď si klidně sednout ke stolu, připravila jsem vám snídani, je tady pomerančový džus, kakao, kafe, palačinky, ovocný salát a ještě udělám míchaný vajíčka. "
                          
"To jste toho nemusela dělat tolik, vždyť jsme na to jen tři. "
                          
"Zlatíčko čtyři a prosím tykej mi. "
                          
"Dobře, nechceš s něčím pomoct? "
                          
"Ne, šup sedni si a dej si na talíř, na co máš chuť, já když jsem byla těhotná, mohla jsem plácat všechno dohromady, všichni na mě vždycky jen koukali a divili se, že mi není špatně. "
                          
"To máš pravdu, někdy taky vypadám, že se do mě vejde tuna. "
                          
Annie dodělávala vajíčka, já si sedla ke stolu a nandala jsem si na talíř od každého něco. Annie si za chvíli sedla vedle mě a nalila si kafe.
                          
"Můžu se tě na něco zeptat? "
                          
Zvedla jsem na ní pohled, abych si mohla vyslechnout její otázku.
                          
"Ano. "
                          
"Jak to bude teď dál? Kdy se vrátíš k Ashtonovým, přece jim musí být divné, že tam nejsi. "
                          
"Oni jsou pořád někde pryč, většinou mi paní Ashtonová zavolá a zeptá se jak se mám, jinak nic, řekla jsem jí, že budu pár dní doma, stejně bych tam byla v tom domě sama. "
                          
"Víš musíš si o mě myslet a nejspíš si to myslí i Harry, že jsem bezcitná matka, když po něm chci takové věci, ale naše rodiny se znají už dlouho, hned co se nám narodily děti, tak bylo jasný, že se naše firmy spojí, nikdy se nepřemýšlelo, že by to mělo být jinak, Harry nikdy nic neřekl a s Molly byli vždycky všude jako pár, kdyby mi možná řekl dřív o jeho snu a o tom jaká Molly je, začala bych to nějak řešit, jenže teď je nejspíš pozdě, nevím co se dá dělat dál. "
                          
Natáhla jsem k Annie ruku a potom jí ruku pevně stiskla.
                          
"Nemůžeš si to vyčítat, není to tvoje chyba. "
                          
"Ale je, vždyť jsem jeho máma, chtěla bych, aby byl šťastný a nemusel nic řešit. "
                          
"Harry tě má rád, nic ti nevyčítá, určitě bude všechno v pořádku. "
                          
"Jsi strašně hodná potom všem, co ti udělali, vlastně co jsem ti udělala i já, budu moc ráda, když to s Harrym zvládnete. "
                          
"Děkuju. Chtěla bys vidět obrázky z ultrazvuku? "
                          
"Ty je máš? Paní Ashtonová říkala, že je musíš dávat Molly. "
                          
"Mám, Harry zařídil jiného gynekologa a tam chodíme spolu a už máme vytvořené album. "
                          
"Ráda je uvidím. "
                          
Vstala jsem a šla jsem do ložnice pro album, když jsem se vrátila, Annie seděla u stolu a měla ruce na obličeji a místností byly slyšet vzlyky.
                          
"Annie, ty pláčeš? "
                          
Ona se na mě podívala a rychle si utírala slzy.
                          
"Stalo se něco? "
                          
"Mě je to tak strašně líto, vždyť vy spolu teď skoro bydlíte a máte už pro miminko album, já si nedokážu představit, že by vám tohle někdo zničil. "
                          
"Pšššt neplač, nějak to dovadne. "
                          
Položila jsem na stůl fotky a Annie si je začala prohlížet, teď už se jí začaly klubat slzy štěstí, protože se usmívala. Pak vstala od stolu a obejmula mě. V tu chvíli přišel do kuchyně Harry.
                          
"Přišel jsem o něco? "